Litoměřice - MEO 7:6, 6. kolo

Litoměřice - MEO 7:6 (2:2, 2:1, 3:3)
ofic. návštěvnost celkem: 850 | počet MEOfANS: 20

Na litoměřický stadion je první podzimní den naplánována cesta mikrobusem, který doplňuje ještě jedna nesmrtelná Felicia.

Silná sestava, která se schází už od ranních hodin v jedné oblíbené nálevně, dává tušit gastrofest velkých rozměrů. Během naší poutě na sever Čech tak holdujeme nejen klasicky dryákům, ale i spoustě druhů všemožných i nemožných pokrmů. Dementózy po cestě raději nerozebírat, neboť by si o nás čtenáři pomysleli, že jsme všichni blbí jak pytel kladiv. V dědině s fantastickým názvem Uhy, dáváme ve venkovské knajpě pivo s místním dědou Tomsem, od vrchu až důle pokřtíme zaostalou Jednotu a za několik momentů slávy přijíždíme do "Liťáku".

Na zimáku, s pouze jednou vertikální tribunou strmější, než lecjaká lezecká stěna, věšíme poklidně v rožku vlajku a se zakoupenými nápoji vyčkáváme na první dějství. Support dvacítky přerovských turistů není oproti litoměřické bubnové "parádě" nijak závratný, ale o ostudu se zcela jistě nejedná.

Z nějakého důvodu zde nevadí během zápasu provolávat pokřik "přerovský dobytek" a o třetině se zajímat o výměnu šal. Věřte, že bychom rádi "měnili".

Po zápase je odpáleno několik stroboskopů. Tento megamonstrózní problém se přítomná security rozhoduje vyřešit tím, že zapálené ohně odnesou v holých rukách někam bokem, kde se je následně budou snažit ušlapat. Se sebeupalováním nemají litoměřičtí kališníci stejně jako táborští husité vůbec žádný problém, což je vzhledem k husitské historii přinejmenším zvláštní. Zatleskáme našim plejerům za šest vstřelených branek, a za nářků, že mu to zapálilo nohu, opouštíme náš sektor.

Během našeho odchodu ze stadionu si domácí provokatéři nejspíš neuvědomili, že zde není jediný policista, či jiný bodyguard, a tak někteří za své pokřiky na naši adresu spláčou. Po místní ekipě, starajíc se o vlajky či bubny je mrštěno nějakým tím pyrem, které končí na jejich sektorové zástavě, na což přítomní pouze čumí jak bacily do lékárny. Bohužel, domácí tento požár hasí svými slzami, jelikož plameny zhasínají poněkud předčasně.

Venku je ještě otestována fyzička jistým křiklounům. Některým přerovským závodníkům však podkopává nohy alkohol a končí tak sami na zemi. V litoměřickém maratonu tedy nakonec vítězí tým oranžových běžců.

Cestou zpět žereme poslední zkažené zbytky pokrmů z dnešního dne. Celej vůz smrdí jak hovno starý jeptišky, a tak se modlíme za spásu, kterou se stává až cedule s nápisem Přerov.